Čeho je moc, toho je příliš. Poté, co neznámí útočníci postřelili vzduchovou pistolí dva přistěhovalce, kteří pracovali v nuzných podmínkách na polích v Rosarnu v Calabrii, vykořisťováni 'ndranghetou (místní mafií), se stovky afrických imigrantů vydaly do ulic a vztek si vybíjely na všem, co potkaly. Druhý den, kdy se násilí zdálo být pod kontrolou, se konala obří demonstrace přistěhovalců ze sousedních měst před kancelářemi místního zastupitelstva, které je pod přímou správou Říma kvůli podezřelým vztahům s mafií.
Přestože úředníci a sociální pracovníci upozorňují na to, že organizovaní zločinci zacházejí brutálním způsobem s dělníky zaměstnanými v zemědělství, ministr vnitra Roberto Maroni (Liga Severu) dokola opakuje oblíbenou písničku: „příliš mnoho ilegálních přistěhovalců“ / „jejich přítomnost napomáhá zločinu“. Redaktor listu Corriere della Sera Angelo Panebianco poukazuje spíše na prohlubující se propast mezi „krajními“ názory na imigraci: „je tu množství lhostejných politiků, xenofobů, liberálů, přehnaně vstřícných kněží a soudců, kteří dohromady zasívají sémě nepokoje“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.