Jsou to Belgičané, jsou mladí a pro svou zemi ztělesňují příslib. Ve věku 36, 39 a 33 let byli do čela svých stran zvoleni Sarah Turinová (Ecolo), Benoît Lutgen (CDH – Humanistický demokratický střed) a Alexander De Croo (Open VLD – Vlámští demokratičtí liberálové). Představují „generaci na vzestupu“, s citlivějším přístupem k „uklidnění EU“, domnívá se v La Libre Belgique Gilles Vanden Burre z BPlus, hnutí bojujícího za federální Belgii. Všichni se narodili v sedmdesátých letech, nezažili sjednocenou Belgii a jsou prvními „dětmi federalismu“. „Pokud jde o vlámskou stranu, cítí se méně ohroženi starými démony všudypřítomné frankofonní buržoazie. (...) Co se týče frankofonní strany, začíná pozitivněji pohlížet na severní část země a přestává zakládat její image výhradně na klišé označujících její obyvatele za nacionalisty či egoisty, kteří se zajímají jen sami o sebe,“ tvrdí Vanden Burren. To vše jsou podle něj důvody k tomu, proč vsadit na novou „generaci pax belgica“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.