Během svého prvního evropského zasedání, které se konalo 10. prosince, „překvapil Herman Van Rompuy evropské představitele pragmatickým a snadným návodem, jak zjednodušit fungování Evropské unie,“ píše El País. „Van Rompuy začal tím, že oznámil radikální snížení počtu účastníků na zasedáních Evropské rady,“ uvádí madridský deník. Nový prezident této instituce chce skoncovat s „dlouhými, byrokratickými a nesrozumitelnými“ zprávami a navrhuje dokument „o třech až čtyřech stranách, který by byl srozumitelný všem“. Od prvního ledna se rotujícího předsednictví EU ujímá Španělsko. Stane se tak první předsedající zemí za působení Lisabonské smlouvy, která dává vedení zasedání do rukou stálému předsedovi Rady. Protože však Van Rompuy stále nemá k dispozici skutečný tým a nová Evropská komise začne pracovat až koncem ledna či počátkem února, „bude hrát španělský premiér Zapareto důležitější roli než jeho nástupci,“ uzavírá deník.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.