„Řekové zachraňují evropské banky,“ píše se špetkou ironie list Die Tageszeitung. Podle německého deníku nebudou mít z této evropské pomoci prospěch Řekové, kteří „se v budoucnu budou muset vyrovnat s ještě nižšími příjmy, omezenou ochranou před propouštěním, špatným systémem zdravotního pojištění a masivní likvidací jejich státu.“ A navzdory tomu všemu by se řecký dluh mohl i v roce 2020 nacházet na stejné úrovni jako dnes.
Německý novinář Eric Bonse se domnívá, že z této pomoci, která je „nemilosrdným diktátem“, těží především bankovní systém, který se díky úrokům, jež jim vynášejí půjčky řeckého státu, vyhne zhroucení:
Schäuble & Spol. zachránili věřitele, nikoli Řeky. Prospěch z toho budou mít banky, pojišťovny a penzijní fondy v Německu, Francii a Británii. V případě [řeckého] bankrotu by o všechno přišly. [...] Soukromí věřitelé, kteří by se měli podle Schäubleho stát spoluručiteli, jsou ve skutečnosti masivně protěžováni. Pro věřitele je to skvělý obchod, pro Evropu však naopak velice špatný.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.