Přes 350 000 lidí se v sobotu zúčastnilo akce „No-B Day“ (dne bez Berlusconiho). Tato demonstrace vyzývající italského premiéra k demisi vznikla mimo jiné z iniciativy bloggerů a strany Italia dei Valori bývalého prokurátora Antonia Di Pietro. Deník Il Fatto Quotidiano, Berlusconiho tvrdý odpůrce, mluví o „nové energii“, kterou ztělesňují mladí lidé v ulicích Říma, tato „opuštěná generace, bez zaměstnání a perspektiv, v zemi řízené zatrpklou mocí, lhostejnou [k jejich osudu]“. Ke stejnému závěru dochází i Il Manifesto: Přichází nová generace. Nezažila rok 1968 a neztotožňuje se s velkými stranami, ale chce být vyslyšena stejně jako ony.
Berlusconiho deník Il Giornale vidí věci samozřejmě jinak. „Chtějí ho dostat na kolena“ a „stali se z nich proti jejich vůli ‚picciotti‘ (společníci mafie)“. Deník zde odkazuje na přeběhlíka Gaspara Spatuzzu, který nedávno obvinil Berlusconiho z uzavírání dohod s mafií. Podle Il Giornale mají Spatuzzova obvinění narušit dynamiku vládních aktivit namířených proti mafii, které vedly v posledních měsících k zadržení mnoha mafiánských bossů.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.