Angela Merkelová nalezla v Pekingu svého mistra. „Kancléřka v Čínské lidové republice nepochodila,“ píše v titulku list Handelsblatt v reakci na třídenní návštěvu Merkelové v Říši středu, kam se vydala mimo jiné i s cílem získat čínskou pomoc na záchranu eura. Peking sice má v úmyslu být součástí řešení krize, ale v žádném případě nehodlá přijít o své peníze. Čínský premiér Wen Ťia-pao byl podle hospodářského deníku ve svém postoji „žádné přísliby přímých investic do Evropy“ neústupný. „Zadlužené státy musí nejprve učinit bolestivá rozhodnutí a plnit své úkoly,“ nechal se slyšet. Podle autora redakčního článku Handelsblattu to znamená:
... snížit zadlužení, rozšířit kontrolní mechanismy a zaujmout jasná, upřímná a důvěryhodná stanoviska vůči zbytku světa. […] Peníze, které Číňané chtějí v Evropě investovat, nemají představovat hospodářskou pomoc, ale mají být především úspěšnou investicí. Přinejmenším z ekonomického a politického hlediska.
Z německého úhlu pohledu by Čína mohla sehrát klíčovou roli prostřednictvím svých devizových rezerv ve výši 3200 miliard dolarů. List Frankfurter Rundschau připomíná možné protislužy, které Peking může vyžadovat výměnou za pomoc, jako například uznání statusu tržní ekonomiky pro Čínu ze strany EU, což by evropským firmám ztížilo přijímání ochranářských opatření z důvodů nekalé konkurence či cenového dumpingu. Podle Handelsblattu bude výsledek následující:
kancléřka, která se může chlubit tím, že ji Číňané považují za „vůdčí obroditelku eura“, neměla příležitost rozvinout bilaterální obchodní vztahy, jak plánovala, a nemá tedy jinou možnost než spoléhat na to, že se jí podaří si na čínském premiérovi vymoci nějaké přísliby během dalších setkání v průběhu letošního roku.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.