Šest velkých evropských deníků, které jsou čtenářům Presseurop dostatečně známy – Le Monde, El País, Gazeta Wyborcza, Süddeutsche Zeitung, The Guardian a La Stampa – společně vytvořilo novou přílohu „Evropa“, která vychází 26. ledna. V tomto „Stavu unie“, jak přílohu nazval deník La Stampa, se chtějí „zamyslet nad současným stavem EU, nad kterou dnes víc než kdy předtím visí tisíce otazníků o její současné a především budoucí podobě“. Na ty se snaží odpovědět reportáže a analýzy novinářů šesti partnerských titulů („které mají dohromady více než deset milionů čtenářů“, upozorňuje El País).
Mezi autory jsou i britský sociolog Anthony Giddens, řecký spisovatel Petros Makaris – který maluje „hořkosladký portrét Bruselu“ – a italský sémiolog Umberto Eco. Ten tvrdí, že „kultura, spíše než válka, konstituuje naši identitu“. Tuto identitu, kterou však označuje anglickým slovem „shallow“, tedy jako mělkou, polovičatou, „musíme nechat zakořenit, jinak ji krize úplně zničí“.
Z politiků jsou mezi přispěvateli bývalí premiéři Velké Británie Gordon Brown a Španělska Felipe González. Hlavně tu však nalezneme exkluzivní rozhovor s lídrem, který nejlépe ztělesňuje „skutečnou evropskou moc“: s Angelou Merkelovou. Německá kancléřka mluví o své vizi budoucí Evropy,
„politické unie, kde bude zvyšující se podíl pravomocí přesouván na bedra Komise, která tedy bude co se týče evropských pravomocí fungovat jako evropská vláda. To znamená silný parlament. Rada, ve které sedí hlavy států, se tak stane takříkajíc druhou komorou. A nakonec tu máme Evropský soudní dvůr jako Nejvyšší soud. Taková by mohla být podoba budoucí Evropské politické unie.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.