Takový proces by si Franz Kafka nevymyslel. Poprvé od roku 1945 se německé a izraelské kulturní instituce přou o dědictví „nejvýznamnějšího německy píšícího židovského spisovatele“. Příčinu ke sporu zavdaly dopisy a rukopisy uložené v curyšském trezoru. Kafka je věnoval básníku Maxi Brodovi, který je odvezl do Izraele a poté předal své asistentce Ester Hoffeové, která je chtěla před svou smrtí prodat německému literárnímu archivu.
Stát Izrael si dokumenty nárokuje jako národní kulturní majetek a odmítá dvěma dcerám Ester Hoffeové umožnit přístup k jejich dědictví. Jeruzalémská národní knihovna požádala před soudem v Tel Avivu o to, aby byly rukopisy převezeny ze Švýcarska do Izraele a aby jí německý literární archiv navrátil rukopis „Procesu“. Celou aféru rozpoutal Max Brod, když po spisovatelově smrti v roce 1924 „nespálil texty, jak si to Kafka přál,“ poznamenává Zeit.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.