„Brusel začíná rdousit Írán,“ píše list El Mundo v narážce na rozhodnutí z 23. ledna, kterým EU uvalila embargo na dovoz íránské ropy. Podle madridského deníku „vstoupí v platnost v červenci, aby Španělsku, Itálii a Řecku byla dána možnost najít alternativní dodavatele“:
„Mezi tlakem Řecka sankce co nejvíce odložit a pozicí Británie, Francie a Německa, které chtěly, aby embargo vstoupilo v platnost nejpozději v květnu, přijatá strategie nakonec vyhlíží jako kompromisní dohoda.“
Vzledem k tomu, že Írán je hlavním dodavatelem ropy Řecku, se El Mundo domnívá, že EU hledá „rozumné“ moratorium, aby se její rozhodnutí nestalo „dvojsečnou zbraní, která by ještě více zkomplikovala špatný stav [evropské] ekonomiky.“ El Mundo rozhodnutí nazývá „bezprecedentními sankcemi“. Zastaví totiž dovoz 450 000 barelů ropy, které Írán každý den exportuje do zemí EU (a které tvoří 18 % jeho celkových vývozů):
„Problém je, že ekonomický nátlak EU nemusí stačit, pokud Turecko a hlavní asijské obchodní mocnosti – Čína, Japonsko a Jižní Korea – odmítnou zavést jakékoli vlastní embargo nebo sankce. To samé platí i o Rusku, neboť prezident Dmitrij Medvěděv představitelům Evropské unie jasně řekl, že jeho země nemá s Íránem žádné diplomatické spory.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.