„Držitelé řeckých dluhopisů stanovili limit pro ztráty,“ hlásá titulek listu Financial Times poté, co byla 21. ledna v časných ranních hodinách přerušena jednání mezi Řeckem a Institutem mezinárodních financí (IIF). IIF je lobbistická skupina zastupující soukromé věřitele, kteří půjčili peníze řecké vládě.
Podle londýnského deníku:
„... panovala v Aténách v neděli večer, poté co vyšlo najevo, že rámcové dohody o snížení řeckého dluhu o 100 miliard eur nemůže být dosaženo před pondělním jednáním ministrů financí eurozóny v Bruselu, napjatá nálada... [šéf IIF Charles] Dallar řekl, že pozice IIF předložená řeckým představitelům v pátek večer – o které se předpokládá, že počítá s odpisem 65-70 % dlouhodobé hodnoty řeckých dluhopisů – je pravděpodobně maximem, na které je jeho strana ochotna přistoupit.“
Háček je v jednáních, která mají zamezit totálnímu řeckému bankrotu, až 20. března nastane termín splatnosti 14,4 miliard dluhopisů. Do tehdy by tedy měly být připraveny nové náhradní dluhopisy s úrokovou mírou, kterou Řecko může splácet.
Podle aténského deníku To Ethnos, „thriller pokračuje“:
„... cílem je samozřejmě snížení stomiliardového dluhu, ale v každém případě je třeba se vyhnout bankrotu a vzhledem k negativnímu výhledu na růst musejí být přijata nová úsporná opatření.“
List Financial Times mezitím poznamenává:
„Řecká ekonomika se ocitla ve stavu volného pádu poté, co v loňském roce propadla o více než 6 % v porovnání s oficiální předpovědí poklesu HDP o 3,8-4,5 %.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.