V Evropě je 50 % poživatelných a zdravých potravin „vyplýtváno během různých fází zpracování, od výroby až po stoly spotřebitelů,“ píše El País. Představuje to v průměru „půl kilogramu na osobu a den, nicméně s velkými rozdíly, závisejícími na zemi a sektoru,“ dodává madridský deník. List cituje zprávu Evropské komise o plýtvání potravinami, která byla 19. ledna projednána v Evropském parlamentu.
Ačkoli tato rozprava nebyla závazná a poslední slovo patří Evropské komisi, může posloužit jako „hlasitý budíček“, píše El País. Každý Evropan ročně vyplýtvá
„179 kilogramů poživatelných a zdravých potravin [...] většinou v domácnostech, což tvoří 42 % potravin (z toho asi 60 % jsou ztráty, kterým se lze vyhnout). Těsně za domácnostmi jsou výrobci s 39 %, následované rychlým občerstvením se 14 % ztrát. Distributoři jídla se na plýtvání podílejí méně, asi 5 %.“
Vzhledem k tomu, že 16 milionů Evropanů patří k příjemcům pomoci charitativních organizací, zpráva žádá, aby
„přebytečné jídlo, které by jinak skončilo jako odpad, bylo distribuováno chudším lidem".
Zpráva vypracovaná italským socialistickým poslancem Evropského parlamentu Salvatorem Caronnou vyzývá Evropskou komisi, aby podpořila opatření omezující plýtvání, jako je například dvojí časové označení potravin [datum limitující prodej a datum poslední možné spotřeby], nebo slevy potravinových produktů, které jsou poškozené, nebo se blíží nejzazšímu datu spotřeby.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.