Nizozemský státní tajemník pro spravedlnost, Nebahat Albayrak, by rád, aby Evropská unie zaznamenala každoročně počet lidí, kteří zemřou během své cesty po Evropě, píše NRC Handelsblad. Nizozemský deník poznamenává, že ti, kdo nepřežijí v podstatě "neexistují." „Evropské vlády se nesnaží získávat jména zemřelých ani počet lidí, kteří zahynou před branami nedobytné pevnosti Evropa". Tuto situaci hodnotí státní tajemník jako "zarážející". Podle Handelsbladu jsou to pouze nevládní organizace, které vypracovávají podobné statistiky.
Organizace United against Racisme odhaduje, že více než 13 000 lidí zemřelo od roku 1994 v důsledku utonutí, vyčerpání či katastrof, jakými jsou například výbuchy min na řecko-tureckých hranicích. O repatriaci těl se tak musí postarat rodiny. Často bez úspěchu. Podle jednoho Afghánce, který pobývá už sedm let nezákonně na řeckém ostrově Lesbos, činí "náklady na repatriaci tisíce dolarů [...] a evropské ambasády v Afghánistánu jen zřídka udělí víza příbuzným, kteří se tak nemohou s obětí ani naposledy rozloučit".
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.