„Španělsko už není cílovou zemí,“ píše El Mundo. Madridský deník tvrdí –
„Migrační bublina, která se nafoukla během [ekonomického] lesku posledního desetiletí, najednou praskla a změnila se ve vlnu, která vyvolala masivní exodus asi půl milionu obyvatel.“
Podle zprávy vydané 13. ledna Národním statistickým úřadem (INE), je stav netto migrace po deseti letech poprvé negativní (-50,090). V roce 2011 zemi opustilo 62 611 státních příslušníků a dalších 445 130 lidí. Mezi hlavní cíle migrantů patří Maroko, Ekvádor a Bolívie, následované Brazílií, Francií, Argentinou, Německem, Spojeným královstvím a Čínou. Konzervativní deník přičítá úbytek obyvatelstva ve Španělsku částečně i poklesu porodnosti –
„2011 byl také rokem, kdy se průměrný věk pro porod prvního dítěte přehoupl přes hranici 31 let a kdy porodnost – 1,4 dítěte na jednu ženu – také klesala.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.