„Krize je velice vážná, je třeba okamžitě jednat.“ Il Sole 24 Ore cituje na titulní straně slova Maria Draghiho, kterými popsal krizi eura před komisí pro hospodářské záležitosti. Prezident Evropské centrální banky (ECB) zdůraznil s ohledem na snížení ratingů několika zemí a nulovou perspektivu růstu potřebu navýšit kapitál evropských bank, podpořit prorůstová opatření, a vyvážit tak negativní dopady úsporných opatření na růst.
V okamžiku, kdy se Draghi vyjadřoval k situaci, snížila ratingová agentura Standard & Poor’s známku také evropskému záchrannému fondu (EFSF) z AAA na AA+. Důvodem je propad ratingu některých zemí, které ho financují, k němuž došlo 13. ledna.
Vzhledem k naléhavosti chvíle Il Sole lituje, že francouzský prezident odložil na neurčito schůzku s italským premiérem Mariem Montim, s nímž se měl setkat v následujících dnech:
Poté, co si Nicolas Sarkozy vymohl pro Francii ústřední postavení v plánech na záchranu eura, se nyní zdá, že otázku ponechal ve stavu stand by: naléhavost už neznamená čelit dluhové krizi spolu s italskými a německými partnery s cílem vyslat euroskeptikům silný a jasný vzkaz, ale spíše odvrátit bouřlivý volební debakl na domácí scéně. Není to žádná novinka: stejně tomu bylo i s Merkelovou. Evropa a její finanční krize mohou opět počkat […] A právě kvůli těmto průtahům začíná stát řecká dluhová krize daleko víc, než bylo nutné, a spekulanti a agentury udělující pochybné ratingy nadále vládnou na trzích.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.