„Tobinova daň, jeden velký humbuk,“ píše La Tribune v reakci na prohlášení Nicolase Sarkozyho, že Francie „nebude se zavedením daně“ z finančních transakcí, která má být použita v boji proti finančním spekulacím, „čekat na souhlas ostatních členských států“ EU. Velká Británie daň odmítá a Německo požaduje v této otázce evropský konsensus, francouzský prezident ale slibuje, že svému parlamentu předloží návrh už v únoru.
Francouzský hospodářský deník považuje Sarkozyho nenadálé prohlášení přicházející v předvečer schůzky německé kancléřky s francouzským prezidentem [9. ledna] za chybu, kterou připisuje blížícím se prezidentským volbám:
Sólo hra Elysejského paláce není přešlapem, ale chybou. Chybou ve vztahu k Evropě hájící unijní projekt, který jediný umožňuje získat vliv na světové úrovni. Chybou ve vztahu k francouzsko-německé fiskální konvergenci v okamžiku, kdy je víc než kdy jindy nezbytně nutné, aby obě země postupovaly ve vzájemné shodě. A chybou i vůči samotné Francii, která nemá nejmenší zájem na tom, aby ze země zmizelo i to málo finančních postů, které ještě nebyly delokalizovány do Londýna.
V Německu si ze „Sóla pro Sarkozyho“ tropí posměch Spiegel-Online, který prezidentovu iniciativu označuje za „kukaččí vejce“ v německém hnízdě.
Pompézní verbální obal prohlášení nemůže zakrýt skutečnost, že Sarkozy svým nenadálým osamoceným tahem pošlapal tolik vzývanou koordinaci mezi Paříží a Berlínem. Na dlažbě se ocitla i větší integrace hospodářské politiky v rámci EU a eurozóny. V Berlíně proto manévr vyvolal podrážděný údiv. Mluvčí vlády Steffen Seibert zareagoval sdělením, že ‚se cíl Německa, tj. zavedení této daně v celé Unii, nemění‘.
Proč Sarkozy jedná na vlastní pěst? Podle barcelonského listu La Vanguardia ho k tomu vede jednoduchý důvod: potřeba zbavit se image lokaje Angely Merkelové:
Drsná parodie na duo Merkozy založená na britském skeči ze šedesátých let Dinner for one [Večeře pro jednoho], kterou na Silvestra uvedla německá televizní stanice ARD, vystihuje, jak smrtonosnou nástrahou je pro Sarkozyho tato image těsně semknuté dvojice. Německá kancléřka se ve skeči objevuje jako dáma z honosného domu zasedající ke stolu, kde už nejsou žádní další spolustolovníci. Francouzský prezident hraje úlohu sluhy. V sarkastické metafoře evropského summitu vystupuje Nicolas Sarkozy prostřednictvím komentáře zvenčí jako ‚věrný sluha‘, který je vždy připraven dolít své paní sklenku a plnit její pokyny: ‚Paní Merkelová, stejně jako na posledním summitu?‘ ptá se úslužně kancléřky…
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.