Spisovatelky Marie NDiayeové, nositelka francouzské literární ceny Goncourt za rok 2009, pronesela kritická slova na adresu Nicolase Sarkozyho a šokovala tím poslance Erica Raoulta, který nyní v dopise žádá ministra kultury, aby laureáti nejprestižnějších francouzských ocenění „se rezervovali“ od kritiky, která poškuzuje jméno a image země. Ve Francii vzbudila tato snaha o cenzuru velkou polemiku.
V rozhovoru pro časopis Les Inrockuptibles ze srpna letošního roku NDiayeová řekla, že si za své bydliště zvolila Berlín z velké části kvůli averzi vůči prezidentu republiky: „Tuto fízláckou vulgární atmosféru považuji za nesnesitelnou…,“ sdělila. Libération se domnívá, že „návrh na cenzuru dobře vystihuje klima, v kterém v současnosti vládne pravicová vláda,“ a dává slovo ministru Frédéricu Mitterrandovi. Ten se ale nechce „do této směšné polemiky zapojovat“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.