Dva roky poté, co zemi zasáhla hospodářská recese, už Irsko ničím nepřipomíná zemi, která zažívá zlatý věk a jejíž ekonomika roste dvojciferným tempem. Zůstal jen pocit, že se země ocitla tam, kde začala – v době masové nezaměstnanosti, masové emigrace a vlaků, kterým překonání směšných 200 kilometrů z pobřeží na pobřeží trvá čtyři hodiny. Vzhledem k drastickým škrtům ve veřejných službách, které byly ohlášeny v návrhu rozpočtu na 9. prosince s cílem podpořit klesající ekonomiku (-7.5% v roce 2009), se prudce zhoršuje i nálada ve společnosti. List Irish Times na své titulní stránce informuje o včerejší demonstraci v Dublinu, jedné ze série protestů, které vyvrcholí 24. listopadu stávkou pracovníků ve veřejném sektoru. Ačkoliv dává Evropská komise Irsku jeden rok k dobru, aby získalo čas na stabilizaci veřejných financí, premiér je neoblomný a v úřednickém jazyce prohlašuje, že „úpravy“ – tzn. škrty, je třeba provést právě teď, jinak „bude později zapotřebí zvážit ještě větší úpravy.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.