„Nezaměstnanost půlí Evropu vedví,“ zní dnes titulek deníku La Tribune, který píše o velkých rozdílech mezi jižní a severní Evropou. „Německo vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti od roku 1991, zatímco Španělsko dosáhlo s 23 % svého nového rekordu. A páteční zveřejnění finančních perspektiv eurozóny z prosincového zasedání Evropské komise by pak tuto propast mělo potvrdit,“ informuje pařížský hospodářský deník, který dále dodává: „Evropská dichotomie odráží především stav ekonomik Starého kontinentu. Jedny se propadají hlouběji do hospodářské recese (Řecko, Portugalsko, Španělsko), jiným se daří udržovat si tempo hospodářského růstu, třebaže velmi skromné.“
Podle listu Financial Times jsou jedním z důvodů hospodářského zdraví severních zemí, zejména Lucemburska, Nizozemska, Rakouska a Německa, reformy pracovního trhu, které byly provedeny před začátkem krize a „pomohly pracovníkům těchto zemí k větší konkurenceschopnosti na mezinárodní úrovni – což je v okrajových zemích vážným nedostatkovým faktorem.“ Deník londýnské City také upozorňuje na fakt, že v těchto zemích existuje silná tradice vývozu v průmyslových sektorech, které byly schopny těžit z rychlého hospodářského oživení rozvojových ekonomik po krizi v roce 2009. A nesmíme zapomenout ani na specifické politiky zaměstnanosti, například v Německu, které dává přednost částečné nezaměstnanosti před propouštěním.
Přesně tento argument se však snaží vyvrátit berlínský list Tageszeitung. Reformy, které Berlín přijal, nevytvořily nová pracovní místa, ale spíše je přerozdělily mezi vyšší počet pracovníků, což zároveň vytvořilo nový nízkoplatový sektor. Podle propočtů TAZ je tak nyní 8,4 milionu Němců „podzaměstnaných“ a list připomíná, že propast mezi bohatými a chudými se zde prohlubuje rychleji, než v jiných průmyslových zemích. Na plakátovou kampaň „Díky Německo – Ekonomika. Růst. Prosperita.“, zahájenou u příležitosti rekordních 41 milionů zaměstnaných, pak navíc vláda zároveň utratila 330 000 eur.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.