Třiadvacet let poté, co se Jacques Chirac tázal, či snad pochybná „hospodyně“ Margaret Thatcherová náhodou nechce jeho „koule na talíři“, se reproduktivní orgány na britsko-francouzském menu nachází opět. Tentokrát činí francouzský ministr pro evropské záležitosti, Pierre Lellouche, takové komentáře, které ze srdečné dohody rozhodně nevypadly. Podle listu the Guardian považuje Lellouche euroskeptické názory britských konzervativců za „kastrující“ pro pozici Británie v EU. Nejenže je nespokojen s obsahem britských kalhot, ale přístup Davida Camerona k Unii považuje dokonce za „autistický“.
Tyto stupňující se poznámky francouzského ministra přišly v den, kdy lídr konzervativců David Cameron představil nový postoj své strany, který se smiřuje s úplnou ratifikací Lisabonské smlouvy. Slíbil, že budoucí konzervativní vláda „se bude snažit posílit britskou suverenitu a vezme na sebe zpět řadu pravomocí nad sociální a zaměstnaneckou legislativou“. „To je ubohé,“ vybuchl někdejší poradce bývalého francouzského prezidenta Chiraca. „Je velmi smutné pozorovat Británii, zemi pro Evropu tak důležitou, jak se sama od ostatních odtrhává a mizí z radarové mapy.“ Stínový ministr zahraničí William Hague pro BBC popřel, že by s britským opatřením bylo něco v nepořádku. „Nemyslím si, že je takový názor pro Paříž či jinou evropskou metropoli reprezentativní,“ uvedl.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.