„Jak vidí premiér Reinfeldt novou rozpočtovou smlouvu EU? Má být Švédsko její součástí? Znepokojuje ho rozdělení EU vedví?“ Na žádnou z těchto otázek neznáme odpověď, konstatuje deník Dagens Nyheter, který pokládá premiérův nerozhodný postoj na zneklidňující. Podle deníku se tak Švédsko vzdaluje centru rozhodování v EU:
Premiér by také měl jasně vysvětlit důsledky možného ,ne’. A pokud je vláda i nadále přesvědčena, že Švédsko se musí nacházet ve středu Evropy, měl by přesvědčit parlament, aby dohodu přijal.
Deník, který připomíná, že v referendu v roce 2003 Švédsko řeklo euru Ne, se obává, že v brzké době uvidíme
jednu skupinu zemí, která bude cestovat první třídou a činit důležitá rozhodnutí, a skupinu pasažérů druhé třídy, na něž mají tato rozhodnutí vliv, kteří ale v podstatě nebudou mít ve věcech žádný hlas. Švédsko riskuje, že bude s několika dalšími zeměmi nerozhodně postávat na nástupišti a lámat si hlavu, co dělat.
I deník Expressensi stěžuje na premiérovu nerozhodnost:
Fredrik Reinfeldt chce říct členům euroklubu „ne“ – ale hezky. Především se chce vyhnout tomu, aby se Švédsko ocitlo v třetí divizi, kam David Cameron již dostal Velkou Británii.
Aftonbladet se naopak děsí důsledků, které se dají od paktu očekávat, a nepřeje si, aby Švédsko bylo jeho součástí:
Snižování platů a důchodů, více nezaměstnanosti a více moci přenesené do Bruselu. A nic z toho krizi eura nevyřeší. Jediná věc, která má v současné krizi smysl, je přinutit k akci ECB.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.