Ve Francii jde o premiéru. Bývalý prezident republiky Jacques Chirac byl 15. prosince odsouzen ke dvěma letům vězení s podmínkou za „zneužití důvěry, zneužívání veřejných prostředků a nezákonné nabytí zisku,“ informuje dnes na titulní straně list Libération. Aféra se týká fiktivních pracovních míst na pařížské radnici, které umožňovaly získávat prostředky na financování RPR, bývalé Chirakovy strany, v dobách, kdy byl starostou hlavního města. Chirac, kterému je dnes 79 let a trpí neurologickými problémy, se rozhodl neodvolávat se.
Podle Libération vyvolává rozsudek, kterým skončil šestnáctiletý soudní proces, otázku trestního postavení hlavy státu a jeho imunity během výkonu funkce.
„Ne že by bylo rozumné si představovat, že by prezident mohl být stíhán jako kdokoliv jiný. Avšak mezi podobným nesmyslem a v podstatě plnou imunitou, které se Chirac po dobu téměř dvaceti let těšil, existuje jistý prostor. Nikdo nepochybuje o tom, že přední odborníci zabývající se právem a ústavou budou schopni si představit, a možná si již představují, jiný trestní status hlavy státu, který by umožnil vyhnout se dohadům o vlivu této instituční bizarnosti na chod demokracie.“
Na stejné vlnové délce se deník Le Monde domnívá, že
i když je toto symbolické odsouzení je dobré jak pro spravedlnost, tak pro demokracii, mělo by vést politiky k tomu, aby čtyři měsíce před prezidentskými volbami znovu otevřeli debatu o absolutní imunitě prezidenta republiky. [...] Jako garant nezávislosti soudní moci je prezident nenapadnutelný, zatímco jako každý právní subjekt může žalovat koho chce. Sarkozy toho již využil. […] Jedná se o anomálii, kterou je nutno opravit.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.