„Solidarita chudých Evropanů“, uvádí v titulku Gazeta Wyborcza. Shrnuje tak debatu o emisích CO2 v rámci evropského summitu v Bruselu, na kterém se předsedové vlád dohodli na financování boje s klimatickými změnami. Mechanismus na vypočítávání finančních příspěvků jednotlivých zemí se však nepodařilo prosadit. Země staré Evropy si chtějí rovným dílem rozdělit náklady spojené se snižováním emisí CO2. Ale Polsko, stojící v čele koalice nových členů Evropské unie, se snaží přesunout břemeno boje proti globálnímu oteplování na své bohatší evropské partnery. Jak poznamenává deník, hlavní polský argument je následující: „Naše ekonomika je ještě založena na uhlí, proto jsou u nás emise CO2 vyšší. Nemůžeme pořád doplácet na naši složitou historii, která nás odsoudila k tomuto stavu ekonomické zaostalosti.“
Představitelé středoevropských zemí rovněž dodávají, že Lotyšsko postižené krizí by nemělo platit za Indii, mocnost s rozvíjející se ekonomikou. Nicméně ne všichni jsou o těchto argumentech přesvědčeni. „Polsko dnes patří mezi padesát nejbohatších zemí světa, ale nebylo tomu tak vždy. V minulosti vyjádřilo Polsku svou solidaritu mnoho zemí. Dnes by mělo Polsko pomoci ostatním,“ píše nositel Nobelovy ceny za mír, arcibiskup Desmond Tutu v otevřeném dopise adresovaném představitelům Evropské unie.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.