„Evropa 27 států je minulostí,“ píše Le Monde poté, co byla v Bruselu uzavřena dohoda mezi 17 zeměmi eurozóny a dalšími šesti členskými státy EU.
„Na blafování britského premiéra Davida Camerona, který pohrozil vetováním jakékoliv reformy evropských smluv, zareagovaly členské státy tím, že semkly své řady bez něj. Ve snaze zastavit krizi eurozóny, se dohodly, že do března 2012 mezi sebou vyjednají mezivládní smlouvu. Tuto formu prosazoval zejména Nicolas Sarkozy, aby byla závazným způsobem ustanovena rozpočtová disciplína, na níž tolik lpěla Angela Merkelová,“ píše francouzský deník.
Podle listu Le Monde tato dohoda, která upravuje pravidla fungování Evropy o 27 členských státech představuje:
„Vytvoření dvojrychlostní Evropy, z níž by Velká Británie mohla postupně vystoupit a kterou nyní v dobrém i ve zlém pilotuje Berlín a Paříž, dvě největší ekonomiky měnové unie.“
Vyloučení Velké Británie, ať už je jakkoli bolestivé, je podle Le Monde prospěšné a celkem logické rozhodnutí:
„Britové v evropskou myšlenku nevěří. Tento projekt, kterému dnes zoufale chybí vítr v plachtách, je jim cizí. Ale my přesto považujeme za zásadní jako nikdy předtím vytvoření jednotné entity, která by byla schopná obstát mezi ostatními mocenskými centry 21. století.
Toho, co se stalo v Bruselu není třeba litovat. Britové, kteří vstoupili v roce 1973 do tehdejšího Evropského hospodářského společenství se ve skutečnosti v celé této záležitosti zajímají jen o jediné: jednotný trh. Zbytek evropského projektu je jim lhostejný, pokud k němu nejsou nakloněni rovnou nepřátelsky.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.