Rozhodnutí Davida Camerona, že Británie nebude součástí procesu bližší evropské integrace, vyvolalo množství komentářů v britském tisku. Podle reportéra Guardianu Michaela Whita „je dnešní den děsivý“:
„Vypadá to, že dnes skutečně došlo k onomu velkému otřesu, k okamžiku, kdy Londýn uplatnil věhlasné britské veto v důležité otázce EU a stáhl se na okraj Evropské Unie, čímž ukončil padesátileté období více či méně konzistentní politiky.“
Podle Whita se tak Británie znovu ocitá ve své „skvělé izolaci“, kterou ještě jako impérium v 19. století tolik oslavovala.
„Je však dnešní izolace skvělá, či mizerná? Je změnou k lepšímu či k horšímu?“
„Žádné bouchající zátky od šampaňského či veselí z tábora britských euroskeptiků však neslyším. Jak zní moudré rčení, pozor na to, co si přeješ. Kdo ví, co se teď stane? Přes všechny své hlouposti a nedostatky se Evropa stala obětním beránkem za slabosti, které jsou ve skutečnosti jen naše. Tuto nepříjemnou pravdu teď možná znovu objevíme. To právě proto jsme do EU tehdy vstoupili.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.