„Většina škrtů se týká zdravotnictví, sociální péče a vzdělávání,“ uvádí titulek listu Irish Times v článku o dalším úsporném rozpočtu, už čtvrtém od chvíle, kdy se irská ekonomika v roce 2008 zhroutila. „Největší škrty ve výši 543 miliónů eur čekají ministerstvo zdravotnictví, následuje sociální péče, kde se výdaje budou snižovat o 475 miliónů eur a dále vzdělávání se 132 milióny eur škrtů,“ píše dublinský deník. Kromě očekávaných 6000 míst, o která přijde veřejný sektor, vláda „osekala přídavky na děti, palivo na zimu a příspěvky pro zdravotně postižené a na další vzdělávání,“ poznamenává list Irish Independent.
Oznámení přichází jen o něco málo více než dva týdny po odhalení, že irský rozpočet byl nejdříve posouzen v německém Bundestagu. Tento fakt ilustruje míru ztráty irské ekonomické samostatnosti poté, co v listopadu 2010 od trojky EU/EK/ECB přijalo finanční výpomoc ve výši 85 miliard eur.
4. prosince poslanec parlamentu Enda Kenny oznámil, že „obtížná rozhodnutí nejsou nikdy jednoduchá“. Zkušený komentátor Fintan O’Toole podrobil jeho proslov ostrému útoku –
“[…] Skutečně těžká rozhodnutí se vůbec nedělají […]. Pokud by bolest měla být rozdělena opravdu spravedlivě, tento stát by byl spravedlivější společností, než tomu bylo před krachem, protože bohatí by nesli větší břímě. […] Nerovnost rychle narůstá. V roce 2009 mělo horních 20 procent 4,4 krát větší příjem než dolních 20 procent. V roce 2010 tento koeficient stoupl na 5,5.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.