„Toto je dekret, který zachrání Itálii.“ La Repubblica cituje slova, kterými premiér Mario Monti 4. prosince shrnul svůj plán úsporných opatření. Soubor opatření by měl Itálli pomoci zpět k vyrovnanému rozpočtu a dodat finančním trhům důvěru ohledně italského dluhu. V plánu, který se Parlament chystá schválit 5. prosince, jde o 30 miliard eur, z toho 20 miliard, které by měla přinést úsporná opatření, plus 10 miliard k oživení hospodářského růstu. Mezi hlavními opatřeními figuruje znovuzavedení majetkové daně, zvýšení DPH na 23 % a zvýšení důchodové hranice na 66 let, plus škrty ve veřejných výdajích.
Podle římského deníku jde o plán, který bude „krušný pro daňové poplatníky, avšak nutný k tomu, abychom se vyhnuli státnímu bankrotu, který by znamenal konec eura a konec politických ambicí Evropy.“ Monti by se měl i přes své obavy těšit „relativní politické i národní autonomii“ vůči Bruselu a Frankfurtu, píše La Reppublica, která nicméně kritizuje „obvyklou dávku zdanění poplatníků a obvyklou nouzi pro obce“.
S tímto názorem se ztotožňuje i list Corriere della Sera, podle kterého dává Monti Italům spolknout „hořkou pilulku: střední třídy budou mít pocit, že je vláda považuje za bankomat, tedy zdravé dodavatele hotovosti (...).“
Jiný deník, Il Sole 24 Ore nakonec dodává: „Je nám jasné, že budeme muset (mnohem) více platit, ne však bianko šeky. Jsme na to připraveni a nepřestaneme dohlížet nad spravedlností žádaných obětí. Na oplátku musí Montiho plán podstatným způsobem přispět k tomu, aby bublina s italskými cennými papíry konečně praskla.“
Zdá se, že trhy na tento požadavek slyší: Den po oznámení plánu se spread mezi německými a italskými cennými papíry znovu dostal pod úroveň 400 bodů, a milánská burza zažila rust o 2 %, informuje Corriere della Sera.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.