„Evropa mluví o Sikorském,“ hlásá titulek Gazety Wyborzczy. Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski pronesl v Berlíně „historickou“ řeč, ve které Německo vyzval, aby urychleně podniklo kroky nutné pro boj se současnou krizi. Ministr se obává, že „rozpad eurozóny by byl krizí apokalyptických rozměrů“ a zdůraznil, že největším důvodem ke strachu není „německá moc“, ale „německá nečinnost“.
„Jde o začátek důležité evropské diskuze,“ píše šéfredaktor Gazety Wyborczy Adam Michnik. Deník dále cituje odborníky, kteří ministra chválí za „odvahu“ mluvit otevřeně a veřejně o problémech, o kterých jsou jiní politici ochotni pouze přemýšlet nebo se o nich vyjadřovat v soukromí.
Konzervativní Rzeczpospolita naopak nerozumí „prosebnému tónu ministra, který se na německou vládu dívá jako na jediného spasitele EU“. Zatímco hlavní opoziční strana Právo a spravedlnost (PiS) žádá, aby byl Sikorski postaven před Státní soud za porušení ústavy a „zbavení Polska suverenity“.
V Německu deník Frankfurter Allgemeine Zeitung komentuje Sikorského „nevšední apel“: „Vést, nikoliv ovládat.“
Německé vedení je vítané – avšak (údajné) známky německých ambicí dominovat ostatním zemím stačí k tomu, aby mnozí evropští lídři ihned zbystřili, případně dostali hysterický záchvat. [...] Partneři Německa musí pochopit, že země se drží svých ekonomických přesvědčení, která jsou víceméně úspěšná. [Německo] by naopak nemělo řešit problémy o samotě a chovat se k ostatním pohrdavě.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.