Přesně rok po poslední všeobecné stávce se 24. listopadu život v Portugalsku opět zastaví. Doprava, školství, zdravotnictví, veřejné služby, soudnictví a bezpečnost, obchod, průmysl, kultura a média, to všechno jsou odvětví, která budou stávkou postižena. Lisabonský deník Público píše, že nespokojenost pracujících zesílila „s pádem vlády, uzavřením finančních trhů, intervencí trojky [EU/MMF/ECB] a se zvolením koaliční vlády PSD a CDS (sociálních demokratů a konzervativců), která v některých případech přijala opatření nad rámec těch dohodnutých trojkou.“
Jak listu Público sdělily zdroje z odborových kruhů, zaměstnanci se obávají o svou budoucnost a jsou tak ochotnější bouřit se a protestovat. Mezi nejproblematičtější úsporná opatření patří „škrty příplatků za přesčasy a zvýšená flexibilita pracovní doby, škrty v platech ve veřejném sektoru [...] masivní propouštění v dopravě a snížení nezaměstnaneckých dávek v době recese.“
Podle deníku Público převládá obecný názor, že vláda by měla k jednáním přistupovat otevřeněji. Pokud „to nemyslíte se sociálním dialogem vážně, pak mají stanoviska tendenci se radikalizovat,“ říká jeden odborový předák, zatímco další dodává: „Nás nezastaví!“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.