Vůči Evropě se „Německo chová příliš egocentricky a arogantně“, uvádí v titulku německý týdeník Zeit, podle nějž existuje mnoho těch, kdo pochybují o evropské angažovanosti Berlína. Tak například redaktor New York Times Roger Cohen, který se domnívá, že se „Německo stalo nacionalističtějším“. Kdysi „představovala EU pro Německo řešení, jak čelit krizi identity po druhé světové válce; dnes se Berlín dívá na Brusel s chladností účetního“.
Charles Grant, ředitel think tanku Centre for european reform (CER) v Londýně, si stěžuje na to, že se Německo, jakmile se jedná o jeho vlastní zájmy, „chová stále více jako Francie a Velká Británie“. S Grantovou analýzou je Zeit zajedno: „Evropská integrace nebyla pro dosavadní koalici křesťanských demokratů a sociálních demokratů prioritou. V reakci na finanční krizi sázel Berlín více na národní řešení a němečtí zástupci v Bruselu neprojevovali právě velkou vstřícnost. Doby, kdy evropské zájmy převyšovaly zájmy Německa, jsou doopravdy pryč“, konstatuje německý list.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.