„Většina zemí EU odmítá přijímat utečence“ – tak shrnuje Dagens Nyheter azylovou politiku členských zemí. Deset zemí přijme 90 % z 100 000 žadatelů o azyl, kteří každoročně zaklepou na brány EU, uvádí švédský deník. To znamená, že zbylých 17 států by mělo vyvíjet větší úsilí a že jsme velice vzdáleni harmonizaci azylové politiky, jíž mělo být podle rozhodnutí Evropské komise dosaženo do roku 2012, řekla deníku komisařka pro vnitřní záležitosti Cecilia Malmströmová. Deník cituje jednoho z expertů, podle nějž cestu k této harmonizaci ještě ztížila hospodářská krize. Některé země s „otevřenější“ azylovou politikou se obávají, že budou nuceny přijímat ještě větší počet běženců, zatímco jiné, jako například Řecko, nové žadatele zcela odmítají přijímat. V dalších zemích, jako je Finsko nebo Nizozemí, klesl počet schválených žádostí o azyl v důsledku nátlaku pravicových populistických stran. Komisařka kriticky poukazuje na Řecko, skrze nějž vstoupilo za poslední dva roky do Unie 80 000 běženců a které těmto lidem nabízí „životní podmínky pod hranicí lidské únosnosti“. Její slova ostatně dokládá rozsáhlá reportáž o přijímacím centru pro utečence v Tychero nedaleko řecko-tureckých hranic.
S cílem lépe rozložit odpovědnost za přijímání běženců mezi členské státy navrhuje Cecilia Malmströmová mimo jiné nárazově vypomoci zemím s největším náporem žadatelů. Její návrhy budou projednány na zasedání rady ministrů EU 13. prosince.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.