Evropa pod metlou železné dámy Merkelové a jejího lidu, který stvořil „hospodářský zázrak“? Tato teze, jež neustále opakují britské deníky pořádně dráždí německý tisk. Autorům redakčních článků z druhého břehu Lamanšského kanálu, kteří jsou pro vyloučení Německa z eurozóny s tím, že je to právě Berlín, „kdo destabilizoval eurozónu svými nízkými platy, neúprosnou produktivitou a proslavenou zarputilostí útočného tanku“ Spiegel-Online odpovídá břitkým „vaše impérium a my“.
„Jako obvykle se hovoří o vítězství, porážce a nesplacených účtech za minulost,“ píše s despektem editorialista Matthias Matussek. „Zmínka o válce je třešinkou na dortu. Čiší z toho jejich výsměch. Německý příspěvek Evropě vypočítali na částku, která náhodou zhruba odpovídá reparacím vyžadovaným Versailleskými smlouvami. Jak zajímavé! Jak užitečné! [...] Zeptat se těchto správců odkazu impéria na jejich názor na nespokojenost Německa je jako dát svého oblíbeného churavého beránka na vyšetření řezníkovi.“
„Když je člověk slyší filosofovat o historických dluzích Německa, Evropy a celého světa, těžko uvěří, že na britských ostrovech došlo k finančnímu krachu.“
Pařížský list Le Monde konstatuje, že mezi německým a britským pohledem na budoucnost Evropy se objevila „propast“. Na jedné straně stojí německá kancléřka volající po užší evropské integraci a na druhé premiér David Cameron, který soudí, že krize musí být příležitostí ,přemodelovat’ EU podle jeho obrazu. „To znamená ,navrátit příliv kompetencí` do Londýna a zastavit jejich odliv do Bruselu“.
Ačkoliv je francouzsko-německý tandem nedokonalý a nerovný, je při hledání řešení krize nezbytný, domnívá se deník.
„Němci, kteří zejména nechtějí usednout do pilotního křesla sami, jsou první, kdo to nahlas vyslovují. Protože, kdyby mělo Německo počítat se svými britskými bratranci, může to vzdát už dnes. Londýn se rozhodl nebýt součástí eurozóny, ale nárokuje si pro sebe účast na jejím rozhodování.“
„Za stávající atmosféry podkopává věčná dvojakost Britů Evropu každým dnem stále víc,“ dodává Le Monde, který shrnuje svou myšlenku následujícím titulkem: „Ohledně Evropy si Londýn musí vybrat...anebo mlčet“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.