„Zhruba 6 800 transplantací ledvin, tedy 10 % celkového počtu celosvětových transplantací, připadá na ‘transplantační turismus’, jehož cena může přesáhnout i 100 000 euro za operaci,“ informuje dnešní vydání listu La Vanguardia.Katalánský deník cituje z průkopnické studie, kterou společně vypracovaly Rada Evropy a OSN.
Studie by měla představovat první krok směrem k mezinárodní konvenci proti tomuto fenoménu, který podle studie existuje kvůli nedostatku dárců. Jen v rámci EU každoročně umírá 4 000 pacientů při čekání na transplantaci orgánů. A tak, „ti, co si to mohou dovolit, hledají jiné způsoby.“ Podle Světová observatoře pro dárcovství a transplantace nejčastěji v Pákistánu, Indii, Číně, na Filipínách, v Egyptě a Kolumbii. Rafael Matesanz, vedoucí Španělské národní organizace pro transplantace a jednoho z autorů zprávy navrhuje uplatnit v celosvětovém měřítku systém presumpce souhlasu, který platí právě ve Španělsku (zemi s nejvyšší mírou dárcovství na světě). „Dalo by se tak každý rok počítat s milionem dárců, místo stávajících 100 000.“ Toto řešení již navrhoval i Evropský parlament.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.