Na zasedání skupiny G20 v Cannes se zrodila nová „politicko-ekonomická lobby“, píše El Mundo. Nese název Frankfurtská skupina (Groupe de Francfort) a tvoří ji osm členů:
Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy, které evropský tisk stále častěji označuje jako ‚Merkozy‘. Ale také předseda euroskupiny Jean-Claude Juncker, ředitelka MMF Christine Lagardeová, předseda Evropské komise José Manuel Barroso, předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, prezident ECB Mario Draghi a komisař pro měnové a hospodářské záležitosti Olli Rehn. Skupina vznikla prostou náhodou 19. října v bývalé frankfurtské opeře, kde se tito představitelé loučili s Jean-Claude Trichetem coby šéfem ECB.
Tato neformální skupina poukazuje podle listu El Mundo na:
[...] střet mezi demokratickou legitimitou a naléhavou nezbytností najít řešení krize eura. […] Někteří analytikové tvrdí, že nová stínová vláda představuje také nejlepší způsob, jak vytvořit protiváhu vůči mocenskému duu ‚Merkozy‘. Přítomnost evropských institucí v GdF totiž zajišťuje hlas i méně silným státům. [...]
Největší kritikové poukazují na absenci demokratické legitimity skupiny, kterou tak nazývají ‚politbyrem‘. Právě GdF podle nich setnula hlavu Jorgosu Papandreovi a vrazila dýku do srdce Silviu Berlusconimu. Její obhájci ji pak považují za protilék nutný k ukončení krize eura.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.