Plynovod Nord Stream, který byl uveden do provozu 8. listopadu a spojuje ruská ložiska plynu s německými spotřebiteli, „znamená počátek nové strategické etapy Gazpromu“. Je „kombinací vůle spolupracovat s Evropany a posílení role klíčového aktéra mezi dodavateli plynu na Starém kontinentě,“ píše deník Le Monde.
Nord Stream, jenž je výsledkem průmyslového partnerství mezi ruským plynovým gigantem a hlavními evropskými energetickými skupinami (E.ON, BASF, GDF Suez, Gasunie), je nicméně vysoce politickým projektem, zdůrazňuje deník. „Tím, že je plynovod veden pod Baltským mořem, Rusko dává najevo nezájem o Polsko a baltské státy“. Gazprom, který je také členem euro-ruského konsorcia South-Stream, které se naopak vyhýbá Ukrajině, „se tak nevyhne nálepce ruského ozbrojeného křídla“, dodává Le Monde.
Podle týdeníku Newsweek Polska se ruský premiér „Vladimír Putin mýlí, pokud si myslí, že bude pomocí plynovodu pod Baltickým mořem schopen diktovat evropskou politiku“. Díky Nord Streamu Západ naopak posiluje svůj vliv na politiku Kremlu. Důvodem je podle polského deníku fakt, že německé a ruské společnosti mají nyní jednotný cíl: „ovládnout evropský trh se zemním plynem.“ Plán Gazpromu je proto ambiciózní a dalekosáhlý: klade si za cíl ovládnout francouzský a britský trh a pomocí plynovodu South Stream dodávat plyn i Rakousku a balkánským státům. Tím bude Rusko „stále více závislé na spolupráci s evropskými společnostmi“ a bude chtě nechtě nuceno podřizovat se evropským nařízením.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.