„Nesrozumitelná,“ „nepříliš užitečná,“ „záměrně nejasná“ – Editoriály časopisu Economist chválou Lisabonské smlouvy nikdy příliš neplýtvaly. Avšak dnešní úvodník předznamenává ke kontroverznímu dokumentu, který byl minulý týden přijat v Irsku, nový přístup. Obsah Lisabonu tak není „úplně špatný“. Economist uvádí řadu naléhavých úkolů, kterých je třeba se po ratifikaci smlouvy zhostit. Za první pokládá „chabý hospodářský výkon Evropy,“ který zakládá potřebu liberalizačních reforem a zmenšení státu, aby bylo možno čelit Číně a Americe a zachovat jednotný trh, „největší výdobytek Evropy.“
Avšak evropský projekt „během prvních 50. let strávil příliš mnoho času zahleděním se do sebe.” Aby mohl v období po Lisabonu fungovat, musí se držet své „úplně nejúspěšnější zahraniční politiky: vlastního rozšiřování“ a vybrat „pořádné lidi“ na pozice prezidenta EU a Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Na výše zmíněné místo musí podle Economistu Unie dosadit opravdu vlivného člověka, a ne „obvyklé Europygmeje.“ Pokud taková osobnost, jako Tony Blair tuto funkci nezíská, bude to pro svět signálem, že se Unie „uložila zpět k zimnímu spánku.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.