„Bir problem mi var?“ Mám nějaký problém? Tato otázka, kterou si v turečtině klade na titulní straně list Frankfurter Rundschau, odráží atmosféru německo-tureckých oslav, které proběhly 2. listopadu v Berlíně. Kancléřka Angela Merkelová a turecký premiér Recep Tayyip Erdogan společně oslavili 50leté výročí uzavření dohody z 30. října 1961, kterou Německo masivně podpořilo imigraci turecké pracovní síly do země ve snaze podpořit domácí ekonomiku. Po příchodu 800 000 Turků a pozastavení platnosti dohody v roce 1973 zůstalo toto téma dodnes vysoce citlivé.
Erdogan v němčině prohlásil, že „jdeme společně“ a Merkelová ke zhruba 3 milionům tureckých imigrantů v turečtině prohlásila „jsem také vaše kancléřka“, za což sklidila bouřlivý potlesk. Ale tradiční jablka sváru zůstala nevyřešena: dvojí občanství pro turecké přistěhovalce žijící v Německu, které požaduje Erdogan, a povinnost osvojení si němčiny, na němž trvá Merkelová. „Asimilace je zločinem proti lidskosti“ srovnatelným s antisemitismem, prohlásil kdysi Erdogan v přítomnosti Angely Merkelová, která ani nehnula brvou. Kancléřka zase zachovala výmluvné ticho ohledně vstupu Turecka do Evropské unie.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.