„Propast mezi bohatými a chudými ve Španělsku se prohlubuje,“ píše El País. V současnosti dokonce dosahuje „maximálních hodnot“ od roku 1995, kdy byly zavedeny statistiky na evropské úrovni. „Tento vývoj znamená pro Španělsko místo v posledních vagónech evropského vlaku,“ soudí španělský deník. Propastnější rozdíly pak vykazují (podle posledních dostupných statistik Eurostatu z roku 2009) už jen Lotyšsko, Rumunsko a Litva.
„Ekonomická nouze“, kterou trpí Španělsko se svými 5 miliony nezaměstnaných (tj. 21,5 % aktivní populace), snižování platů a zrušení některých sociálních příspěvků, to vše prohloubilo během krize trhlinu. „Nejvýraznější odchylka nastala v roce 2010,“ píše dále deník. Koeficient příjmové nerovnosti, který sleduje 20 % osob s nejvyššími příjmy a 20 % osob s nejnižšími příjmy, dosáhl ve Španělsku hodnoty 6,9. V roce 2009 činil průměr EU 4,9.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.