Co, když Čína nemá na záchranu Evropy prostředky? V den návštěvy čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa v Rakousku list Die Presse varuje před „falešnými nadějemi v čínského spasitele“. Finanční síla, kterou Čína ukazuje navenek nestačí k zamaskování problémů, s nimiž se pekingská vláda setkává na domácí scéně, vysvětluje vídeňský deník. Číně totiž hrozí dluhová exploze. V roce 2008 zavedla „ve snaze ochránit impérium před finanční krizí zrozené ve Spojených státech obrovský balíček opatření na oživení ekonomiky v celkové výši odpovídající 440 miliardám euro“. Háček je v tom, že ze státního rozpočtu pocházelo jen 133 miliard, zbytek poskytly ve formě půjček banky, státní společnosti a drobní střadatelé. „I metropole jako Šanghaj či Peking jsou u státních bank silně zadlužené.“
Na čínské straně, oficiální deník China Daily vyslovuje názor, že „Čína sice nemůže být spasitelem Evropy, ani všelékem na veškeré její neduhy, ale že udělá vše, co bude v jejích silách, a nabídne pomocnou ruku. Ovšem přátelství nefunguje jen jednosměrně. Čína již investovala obrovské sumy do evropských dluhopisů a chtěla by nějaké garance, že jsou její investice v bezpečí.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.