Měla by být Česká republika potrestána v případě, že prezident Václav Klaus bude dál odmítat ratifikovat Lisabonskou smlouvu? Takto se ptá Tony Barber ve svém renomovaném Bruselském blogu na stránkách Financial Times s odkazem na řeči, které se Unií v současné době šíří. Podle nich by „Češi měli v příští Komisi ztratit své křeslo.“ Barber se domnívá, že právě to by mohlo být vodou do mlýna české hlavy státu, která Evropskou unii přirovnala k Sovětskému svazu. „Vzhledem k tomu, že parlament smlouvu přijal, se tak Klaus ocitá ve stale větší izolaci,“ vysvětluje Barber. Čtenářům připomíná „lekci“ z roku 2000, kdy se v Rakousku vytvořila koaliční vláda, která zahrnula i krajně pravicovou stranu Svobodných Jörga Haidera. Ze strany ostatní států EU, které zmrazily kontakty s rakouskými ministry, došlo ke zhoršení vztahů. „Výsledný efekt byl však přesně opačný, než bylo zamýšleno. Z Rakouské vlády se stal mučedník a utužila se tím vlastenecká hrdost Rakušanů. (…) EU je organizací, jejímž prvotním instinktem je snažit se vytvářet konsensus a nikoli drtit lidi s jiným názorem.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.