Bude to znamenat konec tolerance vůči squatterům? V každém případě právě to si přejí někteří nizozemští politici. Nizozemský list De Volkskrant na své titulní stránce píše, že Křesťanští demokraté (CDA a Christen Unie) spolu s liberály (VVD, opozice) navrhují trestat squattery až jedním rokem vězení. Amsterodamský deník vysvětluje, že „squatting“ byl „dlouhou dobu považován za akt sociální spravedlnosti.“ Squatování je sice teoreticky zakázané, ale toleruje se, pokud se jedná o budovu více než rok neobydlenou.
De Volkskrant dává slovo jednomu squatterovi z města Den Bosch, který návrh odsuzuje jako „drsný závan neoliberalismu“ a „plazivý egoismus.“ (…) „Solidarita už není na programu dne.“ Také se obává, aby zákaz „nezničil celou kulturu. Je třeba myslet na kulturní prostory (…) na 'weggeefwinkels' (bazary, kde se použité věci nabízejí bezplatně). Navíc i takové hudební chrámy, jako Paradiso či De Melkweg mají své kořeny právě ve squatech. Toto hnutí dalo vzniknout řadě nádherných věcí.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.