Po spolkových volbách, které proběhly 23. října, „se Švýcarsko probudilo s novým parlamentem, který je značně odlišný od toho, jaký předpovídaly průzkumy, píše Le Temps. Švýcarská lidová strana (národně-konzervativní, populistická SVP), která „po dvacet let vždy vítězila“, zakusila „první velký neúspěch“, když v nedělních volbách získala pouze 26,8 % hlasů, a nedostala se tak přes třicetiprocentní hranici, kterou jí průzkumy slibovaly. SVP s 55 křesly (-7) v Národní radě (dolní komora) sice nadále zůstává nejsilnější stranou v zemi, nicméně „svým cílům nedostála“, píše Le Temps, který hovoří o „touze“ švýcarského lidu „po novém středu“. Švýcaři „jsou zřejmě znepokojeni volebními praktikami [jmenovitě ostrou předvolební kampaní proti imigraci], které neodpovídají image zdravé a pokojné země. […] SVP se v podstatě prezentuje jako tvrdá pravice ve chvíli, kdy si země uvědomuje, že řešení ekonomické situace, která se jeví čím dál složitější a nejistější, bude třeba hledat v politickém středu.
Podle listu Le Temps jsou dvěma největšími vítězi voleb nová Občanskodemokratická strana (BDP) s 9 mandáty (+9) v Národní radě, která vznikla odštěpením od SVP, ale je mnohem umírněnější, a zelení liberálové s 12 mandáty (+9), kteří se odštěpili od zelených. Tyto dvě strany podle švýcarského deníku „vytvářejí nový střed […], který je z hlediska počtu mandátů sice slabý, nicméně dostatečně silný na to, aby přinesl novou dynamiku. Vliv těchto stran vážně zkomplikuje diskuze o obnovení mandátu Spolkové rady [vláda] letos v prosinci.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.