Tři nejstarší jaderné elektrárny v Belgii zůstanou v provozu až do roku 2025, tedy stejně dlouho, jako tři novější, informuje list De Standaard. Ministr pro energetiku, socialista Paul Magnette, se tak rozhodl na základě zprávy Gemix, ve které mezinárodní experti předvídají nedostatečné zabezpečení zásobování energiemi. Podle zákona z roku 2003 měly být tyto elektrárny uzavřeny v roce 2015. Electrabel, belgický výrobce elektřiny patřící do francouzské skupiny GDF-Suez, by měl za to odevzdávat fixní část svých příjmů státu, investovat do obnovitelných zdrojů energie a udržet ceny na přijatelné úrovni.
Zelení toto „kupčení Electrabelu a vlády“ okamžitě odsoudili. Poslankyně za Zelené, Tinne Van der Straeten citovaná deníkem De Morgen se domnívá, že „výměnou za několik mizerných centů do svého rozpočtu,“ ministr garantoval Electrabelu monopol a zisky, které stejně „všechny poputují do Francie.“ „Francouzi mohou bouchat šampaňské,“ říká poslankyně a dodává, že „nikde jinde nejsou jaderné elektrárny tak staré jako v Belgii.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.