„Pracovat až do 67 let je nevyhnutelné,“ hlásá titulek nizozemského listu De Volkskrant. Nizozemci podle vládního návrhu z března 2009 zřejmě budou muset pracovat o dva roky déle, než je tomu dnes. Vyjednávání mezi sociálními partnery a skupinou nezávislých odborníků, kteří se sešli v rámci Hospodářské a sociální rady (zástupci zaměstnaneckých svazů a odborů) naprosto selhala, konstatuje amsterodamský deník. Diskuze, které měly vést k nalezení alternativy vládního projektu, trvaly šest měsíců. Ale bez úspěchu. Volkskrant se domnívá, že se jedná o „tvrdou ránu modelu založeném na konsenzu,“ který je v Nizozemí znám pod označením „polderový model“. Rada byla až doteď považovaná za důležitého člena diskuze, nyní je ale postavena „mimo hru“. Důchodový deficit ve výši 35 milionů euro ročně neponechává v očích ministra sociálních věcí Pieta Heina prostor pro kompromis.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.