„Palikotova revoluce,“ hlásá titulek týdeníku Wprost o hnutí, které nedávno v polských volbách získalo více než 10 procent hlasů, čímž se stalo třetí nejsilnější stranou v sejmu. Varšavský týdeník na titulní straně zobrazuje tři hlavní představitele Palikotova hnutí (RP) – zakladatele Janusze Palikota, transsexuálku Annu Grodzkou a aktivistu za práva gayů Roberta Biedroně – a ptá se: „Změní politiku, církev a Poláky?“ Všichni tři mají zcela určitě obrovské politické ambice. Už jejich první návrh, na odstranění dřevěného kříže z polském parlamentu, vyvolal značný rozruch a vlnu kritiky od stran politického středního proudu. Podle průzkumu veřejného mínění zveřejněného v listu Gazeta Wyborcza se tato představa nelíbí většině Poláků (71 %). Ale Janusz Palikot se nedá jen tak snadno odradit. V rozhovoru s týdeníkem Wprost naznačuje, že jeho cílem není vytvořit „další politickou stranu“, ale „provádět změny“.
„Polská společnost se ohromným způsobem promění, i když nevstoupíme do žádné vlády nebo žádný z našich návrhů nebude uskutečněn, protože budou přehlasovány. Bude to normalizace jinakosti v gigantickém měřítku,“ rozplývá se Palikot nadšením. Požaduje mimo jiné financování mimotělního oplodnění (IVF) z veřejných prostředků, jasnou odluku církve od státu, legalizaci svazků gayů a lesbiček, liberalizaci zákona o potratech, jakož i legalizaci marihuany. Jeho poselství se setkalo s překvapivě přívětivým přijetím u voličů, kteří byli dlouho považováni za konzervativní. „Nejenže Palikot dokázal zužitkovat silně protiklerikální postoje v polské společnosti, ale rovněž se pustil po proudu změn, které přicházejí ze Západu,“ uzavírá filozof a sloupkař Marcin Król.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu. 