„Okupujme Frankfurt.“ Adaptací názvu protestního hnutí, které momentálně okupuje newyorskou Wall Street, se deník Frankfurter Rundschau raduje z úspěchu manifestací 15. října. „V Evropě a na celém světě“ – 951 městech a 82 zemích – protestovaly desítky tisíc osob proti „všemocným bankám a nečinným politikům“. I ve Frankfurtu se 8000 osob sešlo před sídlem Evropské centrální banky, 10 000 se jich shromáždilo v Berlíně a i v tradičně buržoazním Dusseldorfu manifestovalo 800 lidí.
„Jako začátek to vůbec není špatné,“ míní levicově orientovaný deník, který zdůrazňuje, že právě středním třídám nyní hrozí, že se z nich v budoucnu stanou „vzdělaní chudí“, kteří volají po jednoduchém principu: aby ekonomika sloužila lidem a ne naopak. „Tento odpor můžeme mezitím chápat jako signál: škody způsobené krizemi kapitalismu již nelze skrývat. Zemětřesení na trzích změnilo v prach Potěmkinovy vesnice, za jejichž pány se [politické elity] stále ještě považovaly.“
V Itálii protestovaly desítky tisíce lidí předtím, než se malým skupinkám podařilo manifestaci změnit v násilný protest, při kterém hořela auta a policejní vozidla, došlo k demolici několika obchodů a primární důvody účasti manifestantů tak byly odsunuty do pozadí, zdůrazňuje La Stampa. Mimoto bylo podle údajů listu La Repubblica 135 osob zraněno (z toho 105 policistů) a způsobené škody se podle odhadů deníku vyšplhají na 2 miliony eur.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.