„Polsko-Litevská potyčka v Bruselu,“ píše Gazeta Wyborcza, ve zprávě věnované otevřenému dopisu, který zaslalo deset polských europoslanců předsedovi Evropského parlamentu Jerzy Buzekovi. V dopise ho vyzývají k „ochraně práv polské menšiny v Litvě.“ „Poláci v Litvě očekávali, že po vstupu Litvy do EU budou práva etnických menšin respektována a rozšířena. To se však nestalo,“ píší signatáři dopisu, který byl podle Wyborczy, iniciován Waldemarem Tomaszewskim, litevským Polákem a bývalým prezidentským kandidátem . Dopis odsoudil Audronius Ažubalis, předseda zahraničního výboru litevského parlamentu, který jej pokládá za podněcování k etnickému konfliktu a překážku integrace polské minority v Litvě (Poláci představují 7% obyvatel). Jablkem sváru je právo na označování názvů měst a ulic v oblastech s polskou většinou v polském jazyce, právo Poláků na polské hláskování jejich jmen na průkazech totožnosti a pasech, zakládání polských škol a navrácení nemovitostí, které byly litevským Polákům vyvlastněny. „Máme složité dějiny, teprve nedávno jsme získali zpět svou nezávislost. Pokud se dohodneme na názvech měst v polštině, jak potom odmítnout požadavky na azbuku?,“ ptá se Vytautas Landsbergis, první postsovětská litevská hlava státu. Zájem na tom, aby si Poláci a Litevci šli po krku, má velký ruský soused, dodává. Dalším problémem, který brzdí rozvoj bilaterálních vztahů je polský zábor Vilniusu v roce 1920.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.