Na titulní straně listu Irish Times je otištěna fotografie irského premiéra Briana Cowena, jak zamračeně hledí do dáli. Snímek možná naznačuje, že se ministerský předseda právě dozvěděl výsledky nejnovějších průzkumů veřejného mínění o Lisabonské smlouvě. Do referenda zbývá jen týden a pouze 48% voličů je rozhodnuto se v referendu pro kontroverzní 269 stránkovou smlouvu vyslovit kladně. Procento těch, kteří ji hodlají zamítnout, se zvedlo o čtyři procentní body na 33%. Ve snaze vyslat pozitivní poselství, dnešní úvodník Irish Times píše, že „Stoupenci Lisabonu se mohou radovat, že se jejich náskok se udržel.“ Avšak kvůli návratu Declana Ganleye, který vede tábor odpůrců ratifikace, nepopulární Brian Cowen moc důvodů k radosti nemá. Navzdory podpoře napříč politickým spektrem a kampani, kterou deník pokládá za „důkladnou“, zůstává 19% voličů stale nerozhodnutých.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.