Mohl by se Tony Blair stát prvním prezidentem EU? Ptá se list The Independent na titulní straně přílohy Life.
Pokud Irsko Lisabonskou smlouvu v referendu 2. říjnu schválí, "začne vážná debata o tom, kdo by se nejlépe hodil na zbrusu-nový post prezidenta EU, jež tato smlouva přinese." I když se Blair horlivě brání a raději se soustředí na svou roli velvyslance blízkovýchodního kvartetu na Blízkém východě, jeho kandidaturu podporuje britský premiér Gordon Brown. Podle některých komentátorů by jej v této pozici rádi viděli také Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy. Nevraživost vůči bývalému britskému předsedovi vlády naopak pochází z evropské levice. "Je snadné uhodnout důvody," píše Independent. Je jím "atlanticismus, selhání ve snaze o připojení Velké Británie k eurozóně, ekonomický liberalismus, volný trh a především Irák." Ale podle názoru ministra pro evropské záležitosti Macshane Denise, "velcí Evropané od Churchilla po De Gaulla, všichni měli své chyby, ale důležité byly vize a komunikační schopnosti, které mu ani nejzarputilejší nepřátelé nemohou upřít."
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.