Po Turecku, Polsku a Rumunsku se do systému protiraketové obrany NATO zapojí i Španělsko. Základna už byla určena: Jak informuje list Público, premiér José Luis „Zapatero dal k dispozici Rotu“. V překvapujícím sdělení, které vydal 5. října v Bruselu, premiér uvedl, že námořní základna Rota ležící nedaleko Cádizu (na jihu země) bude hostit další čtyři americké válečné lodě vybavené protiraketovým systémem a 1 300 amerických vojáků navíc, píše deník, který dále zdůrazňuje, že se tím Španělsko stává „klíčovou složkou ve struktuře evropského obranného systému“. „Levicové strany a mírová hnutí tento krok odmítají,“ dodává Público.
Zapatero své rozhodnutí zdůvodňuje vznikem nových pracovních míst a hospodářským ziskem pro tuto oblast, upřesňuje levicový deník, který s ironií popisuje trajektorii premiérových rozhodnutí směřující „od [mírové iniciativy] Aliance civilizací po protiraketový štít“. Zapatero se totiž „v roce 2001 postavil proti plánu [protiraketové obrany] George W. Bushe, který podporoval [jeho konzervativní předchůdce José María] Aznar“. Público v závěru uvádí, že systém zřízený na Rotě bude „jedním ze tří pilířů“ protiraketového štítu vytvořeného na ochranu proti balistickým střelám, vyslaným zejména z Íránu nebo Severní Koreje. Systém zahrnuje radar v Turecku a protiraketové střely umístěné v Polsku a Rumunsku. Operativní by měl být v roce 2012 a dokončený v roce 2018.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.