„Fiat se odtrhl,“ hlásá Il Sole 24 Ore. Výkonný ředitel Fiatu Sergio Marchionne v pondělí oznámil, že přední italská automobilka vystoupí z konfederace italského průmyslu Confindustria. Poslední kapkou po několikaměsíčních vyčerpávajících šarvátkách bylo rozhodnutí konfederace zamítnout nedávno nastolené pravidlo umožňující snadné propouštění zaměstnanců. Důvodem tohoto kroku byla generální stávka, kterou svolal na 6. září největší italský odbor Cgil.
Confindustria ve svých novinách Marchionneho politický krok ostře odsuzuje a poukazuje na nutnost řešit problém s odbory, „s touto šestimilionovou silnou sociální sílou, která je silnější než jakákoliv jiná strana“. Tvrdá politika Fiatu v oblasti pracovní reformy by mohla ohrozit sociální soudržnost, „která je pro konkurenceschopnost Itálie klíčovým prvkem. Pokud jsme tu ještě neviděli rozhořčené a nekontrolovatelné ‚indignados‘ tak jako všude jinde, tak to musí mít nějaký důvod.“
Z druhé strany La Stampa kontrolovaná Fiatem Marchionneho hájí a varuje, že ustupovat diktátu odborů znamená „volit bezvýznamnost na mezinárodní scéně, která z Itálie udělá muzeum. Itálie se musí rozhodnout, zda chce na poli hospodářství nadále hrát přední roli a zda nemůže hájit kolektivní práva, aniž by při tom obětovala práva nezaměstnaných a mladých, tak jak tomu nyní bohužel je.“
Každopádně se jedná o „historický okamžik“, domnívá se La Repubblica. „Fiat a Confidustria byly po celé staletí jedním tělem. První volil druhé ředitele. Byla to „silná moc“, která diktovala politiku vládě. [...] Fiat opouštějící Confindustrii nalezl zdá se jiné, daleko zajímavější východisko: odchod z Itálie“, jímž Marchionne často hrozil poté, co odkoupil majoritní podíl v americké automobilce Chrysler. „Firma se rozhodla vsadit vše na Detroit a vypořádat se s domácí konkurencí pouze pomocí výrobních prostředků a škrtů v pracovních výdajích. Rozchod je na cestě.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.